 |
| |
 |
 Strašidlo feminismu není žádnou novinkou, aneb aktivismus vysokoškolaček na počátku 20. století |
| autor> Marcela Linková
(marcela.linkova@soc.cas.cz) |
| datum> 31.8.2011 |
| kategorie> genderová studia |
 |
Socioweb 09/2011, rubrika Témata
Klíčová slova: metodologie; gender, nerovnosti, práce, historie
Problematika postavení žen ve vědě a potažmo v profesích se pochopitelně neřeší až od 70. let 20. století, kdy se jako důležité téma objevila v souvislosti s 2. vlnou feminismu a akademických feminismem na amerických a evropských univerzitách. Už v roce 1919 byla ustavena Mezinárodní federace univerzitně vzdělaných žen (International Federation of University Women, IFUW), která existuje dodnes a má pobočky po celém světě. Česko se členskou organizací IFUW stalo v roce 1922, ale už předtím zde existovala asociace žen s univerzitním vzděláním, která fungovala v letech 1908-1918. Jejím cílem bylo hájit zájmy žen s univerzitním vzděláním. Protože se nová republika hlásila k politice rovných práv, vznikl dojem, že další existence asociace není potřebná a asociace se rozpustila. To byl ale předčasný krok. Jak se totiž velice rychle ukázalo, ne vše, co se třpytí, je zlato. Vysokoškolačky a ženy vstupující do profesí se musely v nové republice potýkat se značnými problémy a nerovnostmi, a tak v roce 1922 došlo ke znovuobnovení asociace, tentokrát pod názvem Sdružení pro zájmy absolventek a posluchaček vysokoškolských. Přetrvávající nerovnosti a diskriminace ale nemohly být oficiálním důvodem pro znovuustavení Sdružení, protože „existoval strach, že ustavení čistě ženské organizace by mohlo být vnímáno jako příliš feministické“ (UFUW Bulletin No. 5: 27-29). Důraz byl proto kladen zejména na mezinárodní spolupráci.
S jakými problémy se tedy vysokoškolačky potýkaly? V první polovině 20. let 20. století se například objevil návrh zákona, podle nějž měly být vdané ženy vyloučeny z mnoha pozic, do nichž již získaly přístup. Zákon nakonec kvůli odporu žen neprošel a byla dokonce navržena nová legislativa, dle níž měly být ženy připuštěny na ministerstva, s výjimkou diplomatického sboru. Na počátku třicátých let pak Sdružení úspěšně bojovalo proti snahám vyloučit ženy, zejména vdané ženy, ze státní správy. Přes tyto snahy byly manželským párům pracujícím ve státní správě sníženy platy, a to s argumentem, že pokud se manželé dohodnou na tom, že bude pracovat i žena, nenese manžel sám povinnost finančně rodinu zabezpečit, a tudíž mohou oba pobírat nižší plat, který dohromady dá plat jeden. Sdružení se také snažilo o prosazení toho, aby ženy mohly vykonávat povolání notáře a pracovat v advokacii.
V průběhu let se činnost Sdružení zásadním způsobem rozrostla. Kromě české a slovenské pobočky mělo též pobočku moravskou, ruskou a německou a na jeho aktivitách se podílelo mnoho význačných žen první republiky. Sdružení zkoumalo vliv vzdělání na uplatnění žen v Československu a slovenská pobočka vypracovala zprávu Ženy ve vědeckých povoláních. Bulletin IFUW z roku 1926 při této příležitosti uvádí, že v rámci tohoto šetření byly dotazníky rozeslány členkám Sdružení, univerzitním profesorům a dalším autoritám (včetně několika „známých anti-feministů“, IFUW Bulletin No. 8: 133).
V červenci 1930 se v Praze konalo setkání členek IFUW, během něhož se konala recepce ve Společenském klubu, kde prof. Milada Holá přednesla příspěvek o historii ČSR a předsedkyně jednotlivých sekcí (německé, ruské, advokátní, slovenské a moravské) představily své aktivity. Dne 22. 7. se konala oficiální večeře v Obecním domě a dne 23. 7. uspořádal prezident Masaryk zahradní slavnost na Pražském hradě, na které předal vedení IFUW dar v hodnotě 1 000 liber. Dne 21.7. IFUW uspořádal veřejné zasedání, na němž promluvil zástupce Ministerstva školství Dr. Špiček a pražský primátor Dr. Karel Baxa. Ten hovořil o kněžně Libuši, která byla moudrá a vzdělaná, a o jejích sestrách Kazi a Tetě, které se věnovaly nemocným a rodině. V této souvislosti primátor Baxa uvedl, že se ženy vždy víceméně dělily do těchto tří skupin a že je potřeba podporovat zejména ty ženy, které aspirují k intelektuálním výšinám, a jako příklad uvedl Elišku Krásnohorskou (IFUW Bulletin No. 12: 23-33).
České Sdružení bylo aktivním členem IFUW do roku 1938. Dne 11. prosince 1938 dorazil do kanceláře IFUW dopis z Prahy s poděkováním za podporu a sympatie „v našich nejčernějších dnech“. Během nacistické okupace Sdružení pokračovalo ve svých aktivitách na národní úrovni a na konci čtyřicátých let se znovu ucházelo o členství v IFUW. České zástupkyně se pak ještě zúčastnily 9. konference IFUW v roce 1947 v Torontu, anály IFUW pak ale na dlouhou dobu o Čechách žádné zmínky neobsahují. Československá pobočka se k IFUW znovu připojila až v roce 1992 jako asociovaný člen, v roce 1997 bylo ale členství zrušeno z důvodu neplacení členských příspěvků.
Výčet aktivit českého Sdružení prokazuje velkou angažovanost vysokoškolaček a akademických žen v období před druhou světovou válkou, vysokou míru spolupráce s dalšími ženskými spolky i na obtíže, se kterými se potýkaly. Některé z nich nám silně připomínají problémy a předsudky, se kterými se české ženy musejí potýkat i dnes. Jedním ze základních problémů se jeví snaha vyjednávat pozici ženskému aktivismu, strach z nálepkování Sdružení jako feministického spolku a reflexe negativ asociovaných s ženským organizováním a prosazováním zájmů. Na rozdíl od diskusí o feminismu v Čechách po roce 1990 nebyl ale feminismus ve 20. letech 20. století vnímám a prezentován jako západní, případně americký import. Útoky byly vedeny proti čistě ženskému spolčování a Sdružení muselo nacházet strategie, jak čelit této negativní nálepce.
Dalším aspektem, který je z hlediska současného vývoje situace v prosazování politik rovných příležitostí zajímavý a zásadní, je diskursivní rámování, které je pro prosazování rovných příležitostí používáno. Na počátku 20. století to byla rétorika využití ženských talentů a jejich služba národu, která je značně podobná stávající rétorice plného využití ženských talentů pro konkurenceschopnost a ekonomický rozvoj evropských společností, tzv. business case neboli obchodní argument. Jediný rozdíl spočívá ve vizi, kam by měly být ženské talenty napřeny nejvíce – zatímco v průběhu 20. let 20. století se hovořilo zejména o službě novému národu, dnes se hovoří o příspěvku k ekonomickému rozvoji společnosti. V obou případech je vidět potřeba hledat diskursivní strategie, které budou poplatné dominantním diskursivním rámcům. Tehdy, stejně jako dnes tak nejde o naplnění rovnosti žen a mužů, ale o to, jak by ženy mohly přispět ke společenskému rozvoji v jiných rolích, než těch, jež jim jsou tradičně přisuzovány, které ale nepožívají finanční odměny, respektu ani veřejného uznání.
Odkazy:
International Federation of University Women Bulletin No. 5.
International Federation of University Women Bulletin No. 8.
International Federation of University Women Bulletin No. 12.
|
| |
|
|
 |
|
 |
