 |
| |
 |
 Specifika českého refamilializačního modelu |
| autor> Hana Hašková
(Hana.haskova@soc.cas.cz)
|
 |
Socioweb 11/2011, rubrika Teorie pro všechny
Klíčová slova: rodičovství, trh práce, gender
V porovnání s evropskými zeměmi je na tom ČR z hlediska zaměstnanosti matek dětí mladších 15 let špatně. U více než 40 % rodin s oběma rodiči a dítětem pod 15 let je uplatňován model jediného živitele. Vyššího podílu (o 1 %) dosahuje v Evropě již jen Řecko a Maďarsko (OECD 2007 – LMF2.2.A). V praxi to znamená, že se zde ženy stávají kvůli mateřství na dlouhou dobu oficiálně ekonomicky neaktivní, případně nezaměstnané. Zatímco mezi 15-24letými není rozdíl mezi mírou nezaměstnanosti českých mužů a žen téměř žádný, mezi 25-39letými je míra nezaměstnanosti žen oproti míře nezaměstnanosti mužů téměř dvojnásobná (ČSÚ 2010). V tomto článku si kladu otázku, zda a jakým způsobem se v průběhu posledních padesáti let proměňovalo chování českých matek z hlediska kombinování pracovního a soukromého života. Odpověď na tuto otázku hledám za pomoci analýzy dat z reprezentativního výběrového šetření české populace (Životní dráhy 2010; N = 4010 respondentů ve věku 25-60 let), které proběhlo na konci roku 2010 pod vedením SOÚ AV ČR, v.v.i.
Z historického hlediska se doba, po kterou zůstávaly matky doma s dětmi v české společnosti od konce 50. let 20. století postupně prodlužovala. S dítětem narozeným mezi lety 1957-1974 zůstaly více než 3 matek v domácnosti maximálně 2 roky do návratu do zaměstnání nebo do narození dalšího dítěte. Od 90. let je již patrný dominantní model tříleté péče o dítě v domácnosti s tím, že ale více než čtvrtina žen zůstává doma s každým dítětem do návratu na trh práce nebo do narození dalšího dítěte ještě déle (viz tabulku 1). Tyto změny byly doprovázeny prodlužováním intervalu mezi narozením prvního a druhého dítěte. V období socialismu se tento interval pohyboval mezi 2 a 3 roky. Od začátku 90. let se zvýšil na 5 let (Svobodová 2007). Navíc, praxe řetězení rodičovských dovolených bez meziporodního návratu do zaměstnání se v české společnosti značně rozšířila. Zatímco se mezi matkami narozenými v letech 1929-1959, které mají alespoň dvě děti, pohyboval podíl těch, které porodily své druhé dítě během doby, po kterou byly se svým prvním dítětem doma, okolo 40-56 %, mezi matkami alespoň dvou dětí, které se narodily v sedmdesátých letech (případně později), již své druhé dítě porodily v době, kdy plně pečovaly o své první dítě, více než tři čtvrtiny z nich (Paloncyová 2011). Matky tedy často a stále častěji navazují druhým těhotenstvím na celodenní péči o své první dítě a na trh práce se vrací až poté, co ukončí rodičovskou dovolenou s druhým dítětem. To je ovšem v současné době již poměrně dlouhá doba, která nepřispívá návratu matek k jejich původnímu zaměstnavateli.
Téměř 90 % matek s dítětem mladším tří let a více než polovina matek s nejmladším dítětem ve věku 3-5 let zůstává v domácnosti nebo vykonává pouze občasné brigády. Podíl těchto matek se v českých rodinách s nejmladším dítětem ve věku 3-5 let oproti druhé polovině 70. let více než zdvojnásobil. V případě rodin s nejmladším dítětem ve věku 6-10 let se jejich podíl zvýšil dokonce 25krát. Naopak v případě otců dochází k intenzifikaci jejich časových investic do výdělečné činnosti v podobě přesčasových hodin (viz tabulku 2).
V rodinách s oběma pracujícími rodiči došlo po roce 1989 k významnému poklesu ve využívání nerodinné péče o děti, která souvisí s rušením institucí denní péče o děti. Zároveň se v rámci rodin s oběma pracujícími rodiči zvýšil podíl těch, které spoléhají na péči poskytovanou prarodiči, případně se v nich oba pracující rodiče v péči o děti střídají (viz tabulku 3).
Tento proces lze charakterizovat termínem refamilializace. Na základě výše uvedených dat lze současný refamilializační trend charakterizovat následovně: Největší porevoluční změnou byl s ohledem na dělbu práce a péče v rodinách s malými dětmi růst podílu žen v domácnosti, nezaměstnaných nebo vykonávajících občasné brigády a zároveň pokles využívání předškolních zařízení péče o děti. Relativně vysoký není pouze podíl matek bez placeného zaměstnání, ale i matek pracujících na smlouvu na dobu určitou, bez pracovní smlouvy, případně na dohody o provedení práce nebo činnosti. Mezi pracujícími matkami s dítětem mladším 7 let je jich celá třetina, mezi pracujícími matkami s nejmladším dítětem ve věku 7-10 let čtvrtina a teprve mezi pracujícími matkami, jejichž děti jsou starší 15 let, jejich podíl klesá pod 15 % ve prospěch práce na dobu neurčitou. Na fakt, že je návrat žen na trh práce spojen s vyšším než průměrným (v ČR 8,5 %) výskytem práce na dobu určitou, a na to, že je tento typ práce matkami dětí do 7 let vykonáván v naprosté většině případů nedobrovolně, poukázal již Hora (2009). Z hlediska jistoty na trhu práce znamená výdělečná činnost bez pracovní smlouvy, na smlouvu na dobu určitou nebo na dohodu o provedení práce podřadné pracovní podmínky. V rodinách s oběma pracujícími rodiči došlo k nárůstu podílu těch, kteří zajišťují péči o své předškolní děti zatížením prarodičů nebo vlastními silami, a to velmi často při plné a neflexibilní pracovní době i místu práce mimo domov. Méně než čtvrtina pracujících matek a pouhé 1 % pracujících otců s dítětem mladším 7 let totiž pracuje na zkrácený úvazek, méně než desetina pracujících matek a 7 % pracujících otců s takto malým dítětem má možnost (spolu)určovat časové rozmezí výkonu své práce a pouze 5 % pracujících matek a 1 % pracujících otců s takto starým dítětem má možnost pracovat alespoň částečně z domova.
Jaký závěr je možné z výše uvedených dat vyvodit? Česká republika se zařadila mezi evropské státy s nejsilnějším uplatněním modelu muže živitele a ženy pečovatelky v rodinách s dětmi mladšími 15 let. Tento model dominuje v české společnosti nejen v rodinách s dítětem mladším tří let, ale také v rodinách s nejmladším dítětem staršího předškolního věku, a jeho uplatnění v rodinách s nejmladším dítětem ve věku povinné školní docházky také není marginální. Reprezentativní šetření české populace z roku 2010 potvrdilo, že zde tento model nebyl uplatňován odjakživa, a odhalilo specifika českého refamilializačního modelu. Ta zahrnují růst podílu matek v domácnosti, pokles ve využívání předškolních zařízení a vysoký podíl pracujících na smlouvu na dobu určitou, bez pracovní smlouvy, případně na dohody o provedení práce apod. mezi zaměstnanými matkami dětí pod 15 let. Takové pracovní uplatnění oslabuje jejich vyjednávací pozici, současné i budoucí příjmy, postavení, a tak i možnosti rozhodování (nejen) na trhu práce a přispívá tak k genderovým nerovnostem ve společnosti.
Tabulka 1: Počet měsíců, po které zůstávaly české matky s dítětem doma do návratu do zaměstnání nebo do narození dalšího dítěte – podle roku narození dítěte (v %)
Tabulka 2: Převládající pracovní postavení žen a mužů v různých fázích rodinného cyklu – podle roku narození dítěte (v %)
Tabulka 3: Převládající způsob zajištění péče o dítě v různých fázích rodinného cyklu v rodinách, kde byli oba rodiče zaměstnáni – podle roku narození dítěte (v %)
Literatura:
ČSÚ 2010. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil 2010. Praha: ČSÚ. Dostupné na http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/3115-11.Citováno 25.6.2011.
Hora, O. 2009. „Situace rodičů s dětmi do sedmi let na trhu práce podle výsledků výběrového šetření pracovních sil.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 10 (2): 42-53.
OECD Family Database 2007 – LMF2.2.A. Dostupné na http://www.oecd.org/document/4/0,3343,en_2649_34819_37836996_1_1_1_1,00.html. Citováno 1.7.2011.
Paloncyová, J. 2011. „Vztah profesní dráhy a založení rodiny z hlediska generací žen.“ Fórum sociální politiky 5: 2-7.
Svobodová, K. 2007. Životní situace vícedětných rodin. Praha: VÚPSV, v.v.i.
Tento článek byl napsán s podporou grantového projektu Grantové agentury ČR „Proměny forem a uspořádání partnerského a rodinného života z hlediska konceptu životních drah“, č. P404/10/0021.
|
| |
|
|
 |
|
 |
