 |
| |
 |
 České předsednictví EU – zlomový okamžik v postojích k evropskému projektu |
| autor> Petra Guasti
(petra.guasti@soc.cas.cz) |
| datum> 30.9.2011 |
| kategorie> politika & volby |
 |
Socioweb 10/2011, rubrika Témata
Klíčová slova: politika, Evropa, integrace, demokracie
Při hodnocení českého předsednictví Evropské unie je třeba vzít v úvahu, že proběhlo v obtížném období, a to nejen vnitropoliticky – v průběhu předsednictví, které započalo 1.1.2009, vyslovila 24.3.2009 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR nedůvěru vládě Mirka Topolánka, následně byl pak 9.4.2009 jmenován premiérem Jan Fischer, který tak Mirka Topolánka nahradil v pozici předsedy Rady EU. První polovina roku 2009 byla však velmi turbulentní i na evropské úrovni - schylovalo se k volbám do Evropského parlamentu (4.-7.6.2009), předseda Evropské komise José Manuel Barroso se ucházel o obnovení svého mandátu a eskalující globální ekonomická krize způsobovala opakovaně turbulence mezi členskými zeměmi. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy dokonce konstatoval, že Česká republika, jako nová členská země, by v takovém období EU předsedat neměla a považoval za možné prodloužit francouzské předsednictví z druhé poloviny roku 2008.
I přes tyto překážky ČR zasedla do čela Evropské unie. A pokud se zaměříme na konkrétní výsledky českého předsednictví tak, jak si je Česká republika vytyčila, můžeme konstatovat, že je částečně naplnila. Východní partnerství (švédsko-polská iniciativa se zaměřením na Arménii, Ázerbájdžán, Moldávii, Ukrajinu a Bělorusko), která byla zahájena v květnu 2009, mohou být považována za výsledek dlouholetých snah české vlády.
Jednou z hlavních priorit českého předsednictví bylo zajištění stabilních energetických zdrojů – v prvních dnech českého předsednictví došlo ke sporu mezi Ruskem a Ukrajinou o cenu ruského plynu. Poté, co Rusko zastavilo tok plynu na Ukrajinu, byl Ukrajinou na 13 dní zastaven veškerý průtok zemního plynu pro západní Evropu. Tato krize nejvíce postihla země jihovýchodní Evropy, které jsou na dodávkách ruského plynu zcela závislé. Konflikt byl ze strany ČR dobře zvládnutý, především se podařilo zajistit jednotný evropský postoj. Dalším úspěchem na poli energetické politiky bylo přijetí takzvaného „třetího energetického liberalizačního balíčku“ a pokrok v projektu ropovodu Nabucco (jehož cílem je snížit energetickou závislost EU na Rusku).
Další klíčovou prioritou českého předsednictví bylo evropské hospodářství. V programu „Evropa bez bariér“ bylo cílem České republiky podpořit konkurenceschopnost EU. Avšak v důsledku globální ekonomické krize se český přístup, který se zaměřil na dodržování pravidel jednotného trhu a Paktu stability a růstu, stal problematickým. Česká vláda se zdráhala poskytnout finanční pomoc vnitřnímu trhu a dostala se tímto přístupem do sporu s řadou významných starých členských zemí. Výjimkou byla Velká Británie, která s českým postupem spíše sympatizovala.
Jedním z problémů, při jehož řešení české předsednictví selhalo, byl přístup ke konfliktu v Gaze, v němž české Ministerstvo zahraničních věcí vyjádřilo podporu intervenci do Gazy ze strany Izraele označením jejich postupu za „defensivní válku“. Většinový postoj členských zemí EU postup Izraele ale odsoudil. Na tomto místě je však nutné konstatovat, že zvládnutí eskalace dlouhodobého konfliktu na Blízkém východě by bylo obtížné pro jakoukoliv členskou zemi v čele EU.
Pravděpodobně největším selháním českého předsednictví bylo vypořádání se s Lisabonskou smlouvou. Již samotný fakt, že Česká republika nebyla schopna Lisabonskou smlouvu ratifikovat před počátkem svého předsednictví, vyvolalo u řady členských zemí EU a evropských institucí vážné obavy. Česká republika se kvůli probíhající ratifikaci stala cílem kritiky médií a zkomplikovala plánování průběhu svého předsednictví. Český prezident Václav Klaus také získal větší pozornost a publicitu pro své názory, kritické a odmítavé nejen k Lisabonské smlouvě, ale k evropskému integračnímu procesu jako takovému. Co se týče celkového zviditelnění České republiky jako aktivní členské země Evropské unie, bylo české předsednictví ztracenou příležitostí.
Co se týče vnitropolitické krize – pádu Topolánkovy vlády v průběhu českého předsednictví, lze tento fakt považovat za selhání české domácí politiky a její politické kultury. Sociální demokracie, která iniciovala celou řadu hlasování o nedůvěře Topolánkově vládě, sama neočekávala, že bude v březnu 2009 úspěšná. Česká média označila toto hořkosladké vítězství opozice za „odsouzení k vítězství“ a voliči také tuto „mezinárodní ostudu“ penalizovali v parlamentních volbách v roce 2010. Je však nutné připomenout, že vláda padla nejen kvůli ČSSD, ale také vinou dvou euroskeptických poslanců ODS blízkých prezidentu Václavu Klausovi.
Na domácí scéně přispělo české předsednictví k rozvoji pragmatického postoje k EU uvnitř ODS. V budoucnosti lze očekávat pokračování tohoto trendu, protože voliči EU jsou spíše pro-evropsky orientovaní. Proto lze české předsednictví považovat za zlomový bod euroskepticismu ODS, která se vnitřně rozdělila na pro-evropsky orientované pragmatiky v čele s Mirkem Topolánkem a na euroskeptické křídlo blízké prezidentu Václavu Klausovi, zakladateli a dlouholetému předsedovi ODS, v čele s tehdejším pražským primátorem Pavlem Bémem. Mirek Topolánek svým postojem zdůraznil nutnost malé exportně orientované země, jako je Česká republika, uprostřed globální hospodářské krize být aktivní součástí evropského ekonomického a politického společenství. Pád Topolánkovi vlády byl výsledkem tohoto diskursivního posunu, protože dva euroskeptičtí poslanci ODS, kteří hlasovali pro nedůvěru vládě, přímo zdůvodnili své hlasování postojem Topolánkovy vlády k EU, který považovali za škodlivý českým národním zájmům.
České předsednictví tak prezentovalo malou středoevropskou zemi, která je příliš zaměstnaná vlastními vnitropolitickými problémy a konflikty, než aby se aktivně zapojila do řešení důležitých evropských témat a budovala si v rámci Evropské unie postavení důvěryhodného partnera.
Tento článek vznikl v rámci projektu „ RECON – Reconstituting Democracy in Europe“, který je projektem 6. Rámcového programu financovaného Evropskou komisí, CIT4-CT-2006-028698.
|
| |
|
|
 |
|
 |
