Na snímcích vidíte ultratenké krystaly olova na křemíkové podložce. Tyto krystaly mají tlouš'tku pohybující se v řádu atomových vrstev. Velmi nízké energie paprsku elektronů přinášejí obrazové kontrasty jiným způsobem nedosažitelné, zde například difrakční kontrast na 2D krystalech.

Jak vzniká snímek v rastrovacím elektronovém mikroskopu? Vzorek je bod po bodu osvětlován velmi úzkým elektronovým paprskem. Z ozařovaného bodu vzorku vytryskne gejzír signálních elektronů, jehož intenzitu změří detektor. Tato intenzita je pak vyjádřena stupněm šedi příslušného bodu na vznikajícím snímku.
Elektronový paprsek v běžných elektronových mikroskopech má z mnoha praktických důvodů velmi vysokou energii. Vysoce energetické elektrony ovšem pronikají do vzorku hluboko a navíc se v něm široce rozptylují do stran. Gejzír vzniklých signálních elektronů pak netryská jen z ozařovaného bodu na povrchu, ale i z jeho rozsáhlého okolí a ze značné hloubky. Moderní nanotechnologie si ovšem žádají informace z objemu spíše v rozměrech řádu atomů.