Úvodní strana / Pro veřejnost / Aktuality
Anuální halančíci jsou drobné ryby přizpůsobené k životu v každoročně vysychajících tůních. Jejich populace v tomto pro ryby nebezpečném prostředí přežívají hlavně díky speciálním jikerným obalům chránícím vlastní embryo před vyschnutím v období sucha.
V oblastech s omezenými sezonními srážkami jsou pro halančíky tůně naplněné vodou k dispozici jen po extrémně krátkou dobu - v řádech týdnů. Tyto ryby se tak líhnou během několika hodin po naplnění tůně (odtud označení „instantní ryby“), a ihned začínají nemilosrdný souboj s časem s jediným cílem, co nejdříve dospět a rozmnožit se.
V rámci probíhajícího projektu Grantové agentury ČR se výzkumníci z týmu Martina Reicharda z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, v.v.i., vydali zkoumat životní cyklus anuálních halančíků přímo do jejich přirozeného prostředí východoafrické savany. Projekt zaměřený na studium procesu stárnutí těchto ryb v přírodních podmínkách přinesl zajímavé poznatky ještě předtím, než ryby stihly zestárnout.
Vědci zjistili, že v přírodních populacích dosáhnou tyto ryby dospělosti často v neuvěřitelném čase 14 dní. Schopnost rozmnožovat se za tak krátkou dobu může často hrát zásadní roli pro přežití dané populace. Vždyť některé tůně vyschnou i za méně než tři týdny od naplnění! Navíc je takto extrémní věk dospělosti rekordem mezi obratlovci a ukazuje, čeho může evoluce v těchto unikátních životních podmínkách dosáhnout.
Předchozí studie stejného týmu naznačila, že v zajetí jsou tito halančíci schopni za vhodných podmínek extrémně rychlého růstu a dospívání za méně než tři týdny. Toto rychlé dospívání však bylo připisováno nadstandardním podmínkách chovu v zajetí. Tito halančíci však ve volné přírodě rostou a dospívají ještě mnohem rychleji.
Článek vyšel 6. 8. 2018 v Current Biology.
Nová studie přináší důležité poznatky o přenosu závažných genetických nemocí. Na unikátním výzkumu, který vedla britská Universita v Birminghamu, se podíleli také vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Pracovali s myšími modely, vyvinutými v chovném zařízení na pracovišti ústavu ve Studenci. Výsledky studie publikoval na konci června prestižní časopis Nature Communications.
Mitochondriální DNA (mtDNA) tvoří součást mimojaderné genetické informace. Dědí se po mateřské linii, protože mitochondriální DNA zárodku pochází z vajíčka. V každé buňce se však nachází mnoho mitochondrií a různé mitochondrie mohou mít odlišné genetické projevy. V důsledku mutací může mít matka ve vajíčku více typů mitochondriálních DNA (heteroplazmie), a je těžké předpovídat, které genetické projevy její potomci zdědí. Matky, které jsou nositelkami mutace mtDNA, potenciálně mohou svému dítěti předat onemocnění, jako je dědičný diabetes, hluchota nebo metabolické poruchy. Význam věku rodiček byl nicméně dlouho velkou neznámou. Jak souvisí pravděpodobnost přenosu odlišných genetických vlastností s věkem matky? Odpověď na tuto otázku může pomoci plánování rodičovství a klinické terapii s cílem omezit přenos vážných mitochondriálních nemocí.
Více si můžete přečíst zde.
Krátké video najdete zde.
Etiopská vrchovina tvoří nejrozsáhlejší komplex horských stanovišť v Africe. Spolu s přítomností Velké příkopové propadliny vytváří unikátní mozaiku ekologických podmínek, která poskytuje široké spektrum modelových situací pro evoluční studie. Vyskytuje se zde extrémně vysoký počet endemitů (tj. druhů, které nežijí nikde jinde na světě), kteří jsou evolučním vývojem přizpůsobeni specifickému prostředí, například mlžnému tropickému lesu v nižších polohách nebo afroalpinským loukám ve vrcholových partiích hor. Jednotlivé typy ekosystémů se přitom v minulosti v souvislosti se změnami klimatu posunovaly s měnící se nadmořskou výškou, čímž docházelo k evolučním situacím, které se ve většině běžných podmínek jinde na Zemi nevyskytují.
Vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, v. v. i. spolu se svými kolegy z Etiopie a Ruska zde na nejrozsáhlejším dostupném genetickém datasetu myšovitých hlodavců endemického rodu Stenocephalemys studovali, jakým způsobem v těchto podmínkách vznikají nové druhy. Dřívější práce založené na studiu mitochondriální DNA předpokládaly jednoduchý model tzv. alopatrického vzniku druhů, kdy byla původní horská populace hlodavců rozdělena Velkou příkopovou propadlinou a na každé její straně vznikl nový druh.
Jedním z překvapivých poznatků nového výzkumu je zjištění, že evoluce taxonů specializovaných na horské podmínky v Etiopii je daleko komplexnější a často má formu tzv. retikulární evoluce, která se vyznačuje propojováním ancestrálních linií do podoby sítě, spíše než klasického evolučního stromu. Například fylogeneze rekonstruovaná na základě mitochondriálních znaků je velmi odlišná od fylogeneze studované na úrovni jaderné DNA. Mitochondriální DNA zodpovídá za energetický metabolismus buňky, který se výrazně mění s nadmořskou výškou (proto také etiopští atleti pravidelně vyhrávají závody ve vytrvalostním běhu). Pokud se tedy určitý druh chce posunout do vyšších nadmořských výšek, může pro něj být výhodné "ukrást" mitochondriální DNA již adaptovanou na podmínky s nižší koncentrací kyslíku. To se minimálně u rodu Stenocephalemys v minulosti několikrát stalo, například v suchých a chladných obdobích Pleistocénu (tzv. "doby ledové"), kdy došlo k posunu afroalpinských biotopů do nižších poloh a druhy žijící v těchto ekosystémech mohly přejít i Velkou příkopovou propadlinu, na jejíž druhé straně pak hybridizovaly s místními druhy a umožnily jim vystoupat výše do hor.
Poznatky tohoto výzkumu jsou zásadní nejen pro pochopení mechanismů vzniku druhů, ale i pro ochranu africké přírody. Nalezení tzv. biodiverzitních horkých míst ("hot-spots") může umožnit efektivnější ochranu evolučních procesů a zachránit řadu unikátních druhů před vymřením.
Peřovec kukaččí (Synodontis multipunctatus) své české jméno získal podle své strategie rozmnožování. Tato ryba totiž podkládá své jikry cichlidám z afrického jezera Tanganika, které jsou příkladnými rodiči svých potomků a starají se o ně ve vlastním hrdelním vaku. Mláďata peřovců se líhnou dříve než vlastní potomci hostitelských cichlid a začnou požírat jejich jikry už před jejich vylíhnutím. Tato strategie se nazývá hnízdní parazitismus a je jediným známým příkladem mezi obratlovci mimo ptačí říši.
Tým českých vědců z Ústavu biologie obratlovců jako první provedl experimentální studii s těmito zajímavými rybami, aby zjistil, že hostitelské ryby využívají zkušenosti a jsou schopny naučit se, jak odmítat cizí jikry.
Peřovec kukaččí (Synodontis multipunctatus) žije v jezeře Tanganika ve východní Africe. Pro své rozmnožování využívá strategii, která se nazývá hnízdní parazitismus. V praxi to znamená, že své oplozené jikry podkládá jiným rybám. Laicky řečeno, starost o své potomstvo přenechá jiným druhům ryb. Tento případ je zajímavější o to, že hostitelské ryby (ty co se o kukaččí potomstvo v nevědomosti starají), své vlastní mláďata inkubují v ústní dutině. Jedná se o tlamovce ze skupiny afrických cichlid.
Samice tlamovce kladou po námluvách jikry do připraveného hnízda a následně je sbírají svými ústy. K oplodnění dochází rovněž v ústní dutině, kam samice nasaje spermie. Jikry se vylíhnou během několika dní a malé rybky zůstávají nadále v ústech po dobu 2-3 týdnů, dokud se jim nevstřebá žloutkový vak a nejsou schopny samostatného stravování. Tento způsob péče o mláďata brání predaci jiker a u cichlid jde o celkem běžný způsob rozmnožování.
Kukaččí ryba narušuje harmonický průběh rozmnožování tlamovců těsně před tím, než samice sebere vlastní jikry do své tlamy. Do hnízda totiž hbitě naklade své vlastní oplozené jikry (tření obou druhů tak probíhá souběžně), které se však líhnou dříve než hostitelské. Malé „kukačky“ si pak jako první chod naservírují své nevlastní sourozence.
I když se zdá, že investice tlamovců do svého potomstva v tomto případě byla marná, není tomu tak vždy. Vědci z ÚBO AV ČR, v.v.i. ve svých experimentech dokázali, že tlamovci se ze svého omylu umějí pro příště poučit. Ty samice, které již s kukaččí rybou měly čest, byly schopny na podruhé cizí vejce lépe rozpoznat a odmítnout. Ale jen, ty které s peřovci žijí i v přírodě – tlamovci z jiných afrických jezer tohoto učení schopni nejsou.
Tento způsob hnízdního parazitismu byl již dříve zjištěn u ryb v přírodě. Ale přes velké úsilí mnoha týmů trvalo více než 30 let než někdo dokázal tento způsob parazitismu uchopit v laboratorních podmínkách. Tato studie otevírá cestu k lepšímu pochopení hnízdního parazitizmu, unikátnímu způsobu rozmnožování v živočišné říši.
Kontakt: Reichard Martin, doc. RNDr., Ph.D., mobil: 775 097 426, reichard@ivb.cz
Osm různých biologických sbírek ze tří ústavů Akademie věd ČR se spojilo, aby popovídaly své příběhy. Proto máte nyní možnost se nejen dozvědět, jaké různé sbírky na Akademii věd vůbec existují, ale také to, k čemu všemu mohou být dobré. Vyslechněte si příběh o tom, že nejen patogeny samotné, ale i jejich odolnost vůči léčivům se mohou šířit prostředím, že nám sinice mohou pomáhat s omezováním půdní eroze či proti Alzheimerově chorobě nebo příběh sýčka volajícího po záchraně…
Brožura byla vytvořena v roce 2017 na základě stejnojmenné výstavy velkoformátových panelů. Její vznik byl podpořen programem ROZE Strategie AV21 Akademie věd ČR. Stáhnout si ji můžete na webových stránkách NGBŽ.
Minulý měsíc vznikla na Ústavu biologie obratlovců AV ČR iniciativa na podporu vědkyň matek. Iniciativa má za cíl formou dopisu, který je adresován předsedkyni AV ČR paní profesorce Evě Zažímalové, upozornit na problémy, se kterými se vědkyně potýkají při návratu z mateřské nebo rodičovské dovolené. Výzva dosud sesbírala 281 podpisů od osob z 29 akademických institucí.
Inciativa navrhuje dále zahájit diskuzi nad konkrétnmi opatřeními, které zlepší situaci vědkyň-matek. Jde o:
1) zavedení nové soutěže na AV ČR, či GAČR – tzv. start up projekty pro osoby s přerušenou profesní drahou,
2) zahájení diskuze s GAČR o zrušení půlroční zahraniční postdoktorandské stáže jako podmínky podání juniorského projektu,
3) poskytnutí jednorázové dotace AV ČR vědkyním matkám při návratu z mateřské, případně rodičovské dovolené, která by částečně pokryla náklady spojené s hlídáním dětí,
4) podpora zakládání dotovaných dětských skupin, ve kterých by bylo možné umístit dítě od jednoho roku věku.
Pokud s iniciativou souhlasíte, podpořite ji šířením mezi své zámé. Připojit se můžete také podpisem (zašlete email na adresu inic.vedma@gmail.com ve formě: souhlasím + jméno včetně titulů + jméno ústavu, ze kterého pocházíte).
Dopis ke stažení níže.
Více zde.
5. 12. 2017
Etiopská vrchovina tvoří nejrozsáhlejší komplex horských stanovišť v Africe. Spolu s přítomností Velké příkopové propadliny vytváří unikátní mozaiku ekologických podmínek, která poskytuje široké spektrum modelových situací pro evoluční studie. Vyskytuje se zde extrémně vysoký počet endemitů (tj. druhů, které nežijí nikde jinde na světě), kteří jsou evolučním vývojem přizpůsobeni specifickému prostředí, například mlžnému tropickému lesu v nižších polohách nebo afroalpinským loukám ve vrcholových partiích hor. Jednotlivé typy ekosystémů se přitom v minulosti v souvislosti se změnami klimatu posunovaly s měnící se nadmořskou výškou, čímž docházelo k evolučním situacím, které se ve většině běžných podmínek jinde na Zemi nevyskytují.
Vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, v. v. i. spolu se svými kolegy z Etiopie a Ruska zde na nejrozsáhlejším dostupném genetickém datasetu myšovitých hlodavců endemického rodu Stenocephalemys studovali, jakým způsobem v těchto podmínkách vznikají nové druhy. Dřívější práce založené na studiu mitochondriální DNA předpokládaly jednoduchý model tzv. alopatrického vzniku druhů, kdy byla původní horská populace hlodavců rozdělena Velkou příkopovou propadlinou a na každé její straně vznikl nový druh.
Jedním z překvapivých poznatků nového výzkumu je zjištění, že evoluce taxonů specializovaných na horské podmínky v Etiopii je daleko komplexnější a často má formu tzv. retikulární evoluce, která se vyznačuje propojováním ancestrálních linií do podoby sítě, spíše než klasického evolučního stromu. Například fylogeneze rekonstruovaná na základě mitochondriálních znaků je velmi odlišná od fylogeneze studované na úrovni jaderné DNA. Mitochondriální DNA zodpovídá za energetický metabolismus buňky, který se výrazně mění s nadmořskou výškou (proto také etiopští atleti pravidelně vyhrávají závody ve vytrvalostním běhu). Pokud se tedy určitý druh chce posunout do vyšších nadmořských výšek, může pro něj být výhodné "ukrást" mitochondriální DNA již adaptovanou na podmínky s nižší koncentrací kyslíku. To se minimálně u rodu Stenocephalemys v minulosti několikrát stalo, například v suchých a chladných obdobích Pleistocénu (tzv. "doby ledové"), kdy došlo k posunu afroalpinských biotopů do nižších poloh a druhy žijící v těchto ekosystémech mohly přejít i Velkou příkopovou propadlinu, na jejíž druhé straně pak hybridizovaly s místními druhy a umožnily jim vystoupat výše do hor.
Poznatky tohoto výzkumu jsou zásadní nejen pro pochopení mechanismů vzniku druhů, ale i pro ochranu africké přírody. Nalezení tzv. biodiverzitních horkých míst ("hot-spots") může umožnit efektivnější ochranu evolučních procesů a zachránit řadu unikátních druhů před vymřením.
Celý článek a fotografie naleznete i na webových stránkách AV ČR.
V nedožitých 90 letech se s námi rozloučil Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc. Byl významným českým zoologem a ekologem se specializací na ekologickou ornitologii. Ve svém výzkumu se zabýval biologií vodního ptactva, především pak husy velké.
Docent Karel Hudec byl absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykovy university v Brně). Od roku 1955 až do roku 1990 působil v Ústavu pro výzkum obratlovců a v Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV v Brně (tj. předchůdci dnešního Ústavu biologie obratlovců AV ČR). V roce 1991 se stal docentem Masarykovy univerzity v Brně, kde na Přírodovědecké fakultě přednášel ornitologii a zoogeografii. V roce 1996 byl prvním vedoucím Ornitologické laboratoře na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Mezi nevýznamnější Hudcovy publikace patří například několikadílný projekt Ptáci z ediční řady Fauna ČR a SR a unikátní Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, za který získal Literární cenu Josefa Hlávky. Ve spolupráci s ilustrátorem Janem Dungelem připravili kapesní Atlas ptáků České a Slovenské republiky, který zdobí knihovny většiny milovníků ptáků z řad odborné i laické veřejnosti. Byl rovněž hlavním editorem knihy Příroda České republiky - Průvodce faunou, která se po svém vydání v nakladatelství Academia v roce 2007 stala bestsellerem a byla velmi rychle rozebrána. Karel intenzivně připravoval doplněnou a přepracovanou verzi, ale jejího znovuvytištění se již nedočkal.
Karel Hudec byl také významným popularizátorem vědy. Za tuto aktivní roli byl oceněn v roce 2012 Cenou předsedy Akademie věd ČR za propagaci či popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Své články a přednášky věnoval především ochraně přírody. Z rádia ho rovněž mnozí znají díky legendárnímu pořadu Hlas pro tento den, ve kterém posluchače seznamoval s hlasovými projevy u nás žijících ptáků, ale i se zajímavostmi jejich ekologie a etologie.
Karel Hudec patřil mezi zakladatele a kmenové autory časopisu Veronica. Působil v brněnské Nadaci Veronica, která podporuje projekty rozvíjející šetrný vztah k přírodě, zejména na jižní Moravě.
V červnu 2007 se stal laureátem Ceny ministra životního prostředí za významný přínos české ornitologii a Ceny Josefa Vavrouška udělované každoročně za významnou práci v oblasti ekologie a životního prostředí Nadací Charty 77. Byl čestným členem řady ornitologických společností (české, moravské slovenské, maďarské). Dále získal například ocenění Československé akademie věd.
Nicméně Karel Hudec nebyl „pouze“ zapáleným ornitologem, ochráncem přírody a popularizátorem, ale rovněž zakladatel divadelního sdružení A.I.D.S. (akademický insitní divadelní soubor). Hry z dílny tohoto divadla lze tematicky označit jako hořké komedie ze současného života lidí v globalizované přírodě.
5. 11. 2017
3. Marcin Antczak Award za nejvíce inspirativní práci v oboru ornitologie publikovanou v roce 2016 v recenzovaném časopise, která je určená mladým autorům z Polska, České republiky a Slovenska, putuje k Michalovi Šulcovi.
Michal získal ocenění za dva rukopisy, které tvořily dvě kapitoly jeho dizertační práce vypracované na našem ústavu a obhájené na Katedře ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy:
Více informací o ocenění naleznete na webové stránce Katedry behaviorální ekologie na Biologické fakultě na Adam Mickiewicz University.
Fotografie níže v příloze.
4. 9. 2017
4. září 2017 proběhla na Ústavu biologie obratlovců AV ČR, v.v.i. přednáška Terence Fuh, který se zabývá ochranou goril nížinných v chráněné oblasti Dzanga Sangha v Centrální Africe. Zajímavý rozhovor o jeho práci, motivaci a gorilách si můžete přečíst níže v příloze.
Rádi bychom zveřejnením rozhovoru na našich webových stránkách uvedli na pravou míru několik nesrovnalostí v textu:
Více zde.
4. 9. 2017 - 4. 9. 2017
Níže naleznete pozvánku na přednášku "In the front-line of gorilla conservation" konající se 4.9.2017 v přednáškové místnosti Ústavu biologie obratlovců AV ČR (Květná 8, Brno).
Více zde.
8. 9. 2017
Níže naleznete pozvánku na zajímavou exkurzi konající se 8.9.2017 v 17:00 na detašovaném pracovišti ve Studenci.
Více zde.
22. 6. 2017
Dne 22. 6. 2017 proběhlo slavnostní otevření nového chovného zařízení na detašovaném pracovišti Ústavu biologie obratlovců AV ČR, v.v.i. (ÚBO) ve Studenci (Kraj Vysočina)., kterého se zúčastnila předsedkyně AV ČR prof. RNDr. Eva Zažímalová, CSc.
Předmětem činnosti ÚBO, je špičkový vědecký výzkum zejména v oborech evoluční ekologie, biodiverzity a medicínské zoologie. Jako modelové skupiny živočichů pro tento výzkum jsou v největší míře využíváni volně žijící obratlovci a dále organismy, které s nimi vstupují do ekologických vztahů (např. paraziti nebo složky potravy).
Chovné zařízení bude specializováno na experimentální výzkum, který se na ÚBO dlouhodobě zaměřuje zejména na studium vzniku druhů (především v rámci výzkumu hybridní zóny mezi dvěma poddruhy myši domácí), na behaviorální a ekofyziologický výzkum ocasatých obojživelníků a pohlavní výběr a studium životních strategií u pěvců (modelovým organismem v experimentech je využívána především zebřička pestrá).
Nové chovné zařízení ve Studenci, tak bude vědcům poskytovat unikátní zázemí pro výzkum různých životních situací na modelových druzích obratlovců. Zejména studium vzniku druhů je klíčové pro ochranu biologické rozmanitosti a unikátní sbírka divokých kmenů myší (cca 80 kmenů zachycujících evoluci rodu Mus po dobu 6ti mil. let), která zde bude k dispozici, rovněž nabízí široké spektrum využití v medicíně. Studie reprodukčních mechanismů a párovacích systémů může pomoci vysvětlit vznik neplodnosti a najít způsob, jak se jí vyhnout. Výsledky výzkumu termální ekologie nám mohou pomoci daleko lépe předpovídat, jaký dopad budou mít na jednotlivé ekosystémy intenzivní změny, kterými člověk současnou přírodu přetváří. Pochopení teplotně-fyziologických závislostí modelových organismů pak může vést k lepšímu překonání rizik globální změny klimatu.
Fotografie zde.
22. 6. 2017
Článek z Třebíčského deníku si můžete přečíst zde.
17. 7. 2017
Jediná změna na pohlavním chromozomu Z u ptáků rozhoduje o kvalitě spermií a plodnosti samců.
Více zde.
11. 1. 2017
Rezervoáry zoonotických virů (virů přenášených ze zvířat na člověka) jsou obvykle ztotožňovány s určitými druhy volně žijících živočichů. Každý druh je však složen z populací, které se od sebe liší genetickým pozadím a historickým původem - nejedná se tedy o nějakou jednolitou skupinu jedinců. Tato vnitrodruhová (genetická) variabilita hostitelů byla při výzkumu zoonóz až donedávna zcela zanedbávána.
Biologové z Ústavu biologie obratlovců AV ČR se svými belgickými a tanzánskými kolegy studovali, jak se prostorová genetická struktura nejhojnějšího afrického hlodavce Mastomys natalensis projevuje ve spektru arenavirů, které mohou tyto hlodavce napadat. Detailní analýza probíhala napříč kontaktní zónou dvou hlodavčích genetických linií (poddruhů) ve střední Tanzánii. V této úzké zóně probíhá křížení obou hostitelských linií, které by mělo teoreticky umožňovat i výměnu jejich patogenů. To však překvapivě nebylo v případě dvou zkoumaných arenavirů pozorováno a každá hlodavčí linie si udržuje pouze svůj typ viru (tyto viry byly v předchozích studiích stejného týmu popsány podle lokalit prvního nálezu jako Gairo a Morogoro).
Tyto vnitrodruhové genetické bariéry ovlivňující šíření arenavirů mohou mít zásadní důsledky pro naše chápání přenosu arenaviru Lassa. Ten u lidí v západní Africe způsobuje závažnou krvácivou horečku Lassa, která často končí smrtí nakaženého člověka. Stejný druh hlodavce, Mastomys natalensis, je hlavním rezervoárem tohoto nebezpečného viru. Proč se tedy Lassa horečka vyskytuje jen v západní Africe a nerozšíří se všude tam, kde se vyskytuje stejný druh hlodavčího přenašeče? Výsledky studie českých, belgických a tanzánských vědců naznačují, že endemický výskyt této horečky a důvod, proč nebyla zatím rozšířena do zbytku subsaharské Afriky, může být důsledkem rozdílů mezi jednotlivými populacemi hlodavčích hostitelů. V západní Africe se totiž vyskytuje další odlišná genetická linie těchto hlodavců a její rozšíření je nápadně asociováno právě s výskytem horečky Lassa.
Kontakt: Joëlle Goüy de Bellocq, Ph.D., Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, mobil: +420 737 307 504 (anglicky, nebo francouzsky), e-mail: joellegouy@gmail.com
Publikace:
When Viruses Don’t Go Viral: The Importance of Host Phylogeographic Structure in the Spatial Spread of Arenaviruses, Sophie Gryseels1*, Stuart J. E. Baird2, Benny Borremans1, Rhodes Makundi3, Herwig Leirs1, Joelle Gouy de Bellocq1,2
1 Evolutionary Ecology Group, Department of Biology, University of Antwerp, Antwerp, Belgium,
2 Institute of Vertebrate Biology of the Czech Academy of Sciences, Research Facility Studenec, Brno, Czech Republic,
3 Pest Management Centre, Sokoine University of Agriculture, Morogoro, Tanzania
Published: January 11, 2017
http://dx.doi.org/10.1371/journal.ppat.1006073
http://journals.plos.org/plospathogens/article?id=10.1371/journal.ppat.1006073
3. 1. 2017
V učebnicích zabývající se ptačí říší existuje velmi populární hypotéza, která praví, že intenzivní zbarvení samců vlivem karotenů, predikuje vysokou kvalitu spermií, především pak vysokou odolnost spermií vůči oxidačnímu stresu před volnými radikály. Jednodušeji řečeno, z pohledu samic: čím barevnější, tím lepší!
Vědci z Ústavu biologie obratlovců tuto hypotézu testovali na dospělých samcích zebřiček, což jsou drobní pěvci běžně využívaní při laboratorních experimentech. Výsledky jejich výzkumu, kdy byli samci vystaveni experimentálnímu oxidačnímu stresu, naznačují, že spermie samců s intenzivnějším zbarvením zobáku (tedy ti „krásnější“) utrpěli větší poškození spermií, především pak co se týče jejich pohyblivosti. To naznačuje, že samci, kteří investují více do výzdoby, mají spermie, které jsou méně odolné vůči volným radikálům, což je v rozporu s testovanou hypotézou.
Dále vědci zjistili, že podíl abnormálních spermií v ejakulátu, které jsou hlavní příčinou mužské neplodnosti u obratlovců včetně člověka, se snížil po doplnění karotenů, čímž se zdůrazňuje význam karotenů na samčí, respektive mužskou plodnost.
Podrobnější informace: MVDr. Oldřich Tomášek, Ph.D., Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, mobil: +420 607 935 908, e-mail: oltmsk@gmail.com
Publikace:
http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/284/1847/20162444
30. 6. 2016
Genetická banka ÚBO zveřejnila na začátku června údaje o prvních 500 vzorcích na datovém portálu GGBN. Tím se tyto vzorky staly dohledatelné pro celosvětovou vědeckou komunitu a mohou být využity pro další výzkum. Prozatím jsou zpracovány údaje k prvním vzorkům z ukončených vědeckých projektů, které byly bance předány, a na zpracování čeká dalších asi 4,5 tis. vzorků, jak sebraných v rámci výzkumných projektů, tak také první stovky vzorků, které byly odebrány z těl uhynulých živočichů přímo pro genetickou banku. Genetická banka ÚBO figuruje v rámci GGBN pod kódem repozitoria IVB.
Kromě toho, že budeme postupně zveřejňovat další vzorky na portálu GGBN, bude během podzimu zprovozněn datový portál NGBŽ, který bude zaměřen na vzorky skladované na území ČR, bude v českém jazyce a bude navíc obsahovat některé specifické údaje, které jsou relevantní v lokálních podmínkách ČR.
Více informací o Národní genetické bance živočichů naleznete na stránkách projektu BIOM.
13. 9. 2016
K velmi překvapivým výsledkům dospěli čeští vědci zabývající se výzkumem onemocnění netopýrů. Více si můžete přečíst zde.
Předseda Akademie věd ČR udělil Prémii Otto Wichterleho 2016. Mezi oceněnými byl i Ing. Martin Šálek, Ph.D. z Ústavu biologie obratlovců. Více zde.
Seriál krátkých dokumentárních filmů Příběhy zvědavých přírodovědců získaly 2. místo v kategorii audio/video/film v Soutěžní přehlídce popularizace vědy SCIAP.
9. 6. 2016
9. června proběhlo na terénní stanici Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR Mohelský mlýn (v okrese Třebíč) slavnostní otevření repositoria vzorků Národní genetické banky živočichů (NGBŽ), kterého se zúčastnili zástupci Kraje Vysočina, okolních obcí, Akademie věd a Ministerstva financí. NGBŽ je síť organizací, které spojuje společný zájem v oblasti shromažďování a dlouhodobého uchovávání genetického materiálu volně žijících organismů (prozatím především obratlovců) za účelem jeho budoucího využití ve výzkumu a také pro možný monitoring změn genetické diverzity v čase. Síť vznikla v roce 2015 jako reakce na to, že tato výzkumná infrastruktura v podobě sbírek genetického materiálu biodiverzity s veřejně přístupnými údaji o existujících vzorcích v ČR do té doby chyběla. Zakládajícími členy sítě jsou Ústav biologie obratlovců AV ČR a Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze a její vytvoření bylo podpořeno Fondy EHP 2009–2014, Krajem Vysočina a také Strategií AV21. Repozitorium genetických vzorků na Mohelském mlýně, které bylo vybudováno přestavbou hospodářského objektu v areálu, disponuje dvěma hlubokomrazícími boxy (s teplotou -80 °C) o celkové kapacitě 86 tis. vzorků a laboratoří pro přípravu vzorků. Na svých webových stránkách NGBŽ vyzývá další organizace s podobným zájmem k členství v síti a také potenciální poskytovatele genetických vzorků ke spolupráci. NGBŽ se svou činností snaží přispět ke zkvalitnění zoologického výzkumu a také druhové ochrany v ČR.
RNDr. Václav Gvoždík, Ph.D. se díky finanční podpoře NF Neuron vydá do Konga, aby zde potvrdil existenci neznámého druhu pralesního krokodýla. Expedice, která bude zahájena v lednu 2017 a potrvá přibližně dva měsíce, by tak měla přinést důkazy o existenci nového, dosud přehlíženého, druhu afrického pralesního krokodýla, zjistit jeho rozšíření, sesbírat tkáňové vzorky pro následné genetické analýzy pro testování potenciální hybridizace, ale také zmonitorovat rozsah obchodu s masem krokodýlů, tzv. bushmeat.
Více si přečtěte zde:
2016 - tajemný krokodýl
Za tajemným krokodýlem do Konga
9. 6. 2016 - 9. 6. 2016
9. června v 11:00 se uskuteční na Mohelském mlýně slavnostní otevření Národní genetické banky živočichů.
Více zde.
Nepůvodní druhy mohou způsobit významné ekologické a ekonomické škody působením na původní organismy a ekosystémy. Studie se zabývala důsledky šíření nepůvodních druhů hlaváčovitých ryb ve střední Evropě. Intenzita vlivu nepůvodního druhu je ovlivněna stupněm antropogenního poškození původního ekosystému (kanalizace toků) a stabilitou původního společenstva (druhová diverzita). Ne všechny nepůvodní druhy jsou pohromou, některé jen obsadily nově vytvořené niky v prostředí.
Více zde.
4. 11. 2015 - 7. 11. 2015
Více si můžete přečíst zde: Třebíčský deník a Horácké noviny
6. 11. 2015
Vědci ze Studence na Třebíčsku znovu otevírají své dveře dokořán...
Celý rozhovor s J. Bryjou si můžete poslechnout zde.
Česká televize zařazuje do vysílání Příběhy zvědavých přírodovědců. První díl bude vysílán na ČT2 4.9. ve 14:40 (opakování 8.9. v 19:00 hodin a 9.9. ve 14:15), další pak vždy v týdenních intervalech - odkaz zde:
Ústav biologie obratlovců spolu se svými partnery pracují na vytvoření sbírky genetických vzorků volně žijících obratlovců nejen naší fauny, která v České republice dosud chyběla…
Zatímco v řadě vyspělých zemí světa jsou již několik desítek let shromažďovány genetické vzorky volně žijících živočichů pro budoucí genetické analýzy, v České republice zatím není tato infrastruktura rozvinutá. Přitom díky obrovskému technologickému rozvoji molekulárně-genetických metod v poslední době je genetický zoologický výzkum tím nejvíce dynamickým a umožňuje získání mnoha nových nebo přesnějších poznatků.
Ústavu biologie obratlovců AV ČR, v. v. i., se v letošním roce povedlo získat finanční prostředky na vytvoření základu Národní genetické banky živočichů (NGBŽ), na čemž pracuje zejména s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Banka bude aktivně shromažďovat a dlouhodobě uchovávat genetické vzorky (nejčastěji v podobě mraženého kousku tkáně v etanolu, např. svaloviny, nebo krve, případně izolované DNA) co největšího počtu druhů obratlovců ČR, především však druhů ochranářsky významných, klíčových a indikátorových. Existence takové kolekce umožní sledování vývoje genetické diverzity v čase, čímž může významně napomoci druhové ochraně v naší zemi a tedy ochraně biodiverzity, ke které se Česká republika zavázala podpisem mezinárodní Úmluvy o biologické rozmanitosti. Stane-li se totiž např. některý druh v budoucnu ohrožen, bude možné pomocí historických vzorků z banky odhalit, kdy došlo k poklesu genetické diverzity a tak i odhadnout možnou příčinu ohrožení. Banka se však nebude soustředit pouze na naši faunu, ale bude uchovávat např. i vzorky z ukončených vědeckých projektů, jež pocházejí z celého světa a vzorky banky budou kromě ochranářsko-genetického výzkumu k dispozici i pro jakékoliv jiné studie.
Zatím se rozvoji NGBŽ věnují zejména dvě výše zmíněné instituce, do budoucna však bude banka fungovat jako síť většího počtu organizací, které skladují genetické vzorky pro vědecké účely. Členy sítě se mohou stát také další organizace, jež budou pomáhat činnosti NGBŽ jiným způsobem, např. poskytováním vzorků (záchranné stanice pro hendikepované živočichy, myslivecké spolky apod.). Organizace se stává členem sítě NGBŽ na základě podepsání Memoranda spolupráce a výhody, které členství skýtá, se týkají zejména zvýšení významu vzorků a dat patřících členským institucím, přístupu k osvědčeným metodikám pro budování a správu kolekcí a informací, efektivního společného získávání finančních prostředků na rozvoj infrastruktury aj.
Založení Národní genetické banky živočichů je finančně podporováno Fondem EHP (2009–2014) (č. projektu: EHP-CZ02-OV-1-025-2015), Krajem Vysočina a Akademií věd České republiky.
Miliony netopýrů ve Spojených státech amerických uhynuly díky onemocnění, které je způsobeno plísní Pseudogymnoascus (Geomyces) destructans. Tak zvaný „Syndrom bílého nosu“ byl poprvé pozorován v New Yorku roku 2006. Od té doby se nemoc masivně rozšířila. Tým českých vědců prokázal výskyt této choroby i v České republice. Čeští netopýři se ale na rozdíl od těch amerických dokáží s touto chorobou vyrovnat daleko lépe. Čím jsou naši netopýři unikátní a díky čemu dokáží tuto chorobu přežít? Na to se snaží přijít vědecký tým složený i z odborníků z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Online video zde.
Květná 8, 603 65 Brno (mapa)
tel: +420 543 422 540
mail: novotna@ivb.cz
datová schránka: xcznq8p
Studenec 122, 675 02 Koněšín (mapa)
tel: +420 560 590 601
mail: bryja@brno.cas.cz
Klášterní 2, 691 42 Valtice (mapa)
tel: +420 519 352 961
mail: rudolf@brno.cas.cz
Mohelno 134, 675 75 (mapa)
tel: +420 543 422 512
mail: buckova@ivb.cz
2014 © Ústav biologie obratlovců AV ČR, v. v. i.
