"Zelené technologie pro ochranu ovzduší" | |||
|
FYTOREMEDIACE Jako součást širšího termínu "zelené technologie (fytotechnologie)" je fytoremediace definována jako využití vyšších rostlin a agronomických postupů k odstranění, akumulaci nebo zneškodnění látek znečišťujících životní prostředí. Fytoremediace je uvažována jako alternativa klasických bioremediačních metodik založených na účinku mikroorganismů. Může být zvláště efektivní pro extrakci toxických kovů z kontaminované půdy a vod a pro degradaci perzistentních organických xenobiotik včetně PAH. Rostlinná biomasa může být efektivně využita i k odstranění těkavých organických látek a/nebo zvláště nebezpečných polutantů, jako pentachlorophenol, ostatní polychlorophenoly, deriváty anilinu a ropné produkty a k zachytávání prachových částic. V současné době je využití fytoremediace stále v začátcích, vyžadujících získání jak znalostí na úrovni základního výzkumu, tak i zkušeností s praktickou aplikací, které by umožnily zařadit tuto technologii mezi běžné postupy ochrany a dekontaminace životního prostředí.Výhody a omezení fytoremediace Fytoremediace má celou řadu výhod v porovnání s ostatními remediačními technologiemi, především skutečnost, že je prováděna in situ s minimálními zásahy do okolního životního prostředí a je aplikovatelná na širokou řadu polutantů. Další výhodou je, že jejím využitím je generováno minimální sekundární znečištění ve srovnání s tradičními metodami, organické látky mohou být degradovány až na CO2 a H2O, a je velice levná v případě dekontaminace velkých objemů půdy a vod. Nezanedbatelnou výhodou je i skutečnost, že povrchová vrstva půdy zůstává po aplikaci metod fytoremediace na svém původním místě a ve stavu použitelném pro zemědělské a další využití a že v průběhu dekontaminace brání rostliny mimo jiné i migraci kontaminantů mimo znečištěnou plochu. Samozřejmě, že tato metoda má i svá omezení - především je vhodná jen pro určité koncentrace xenobiotik a její využití je dlouhodobé, dané fyziologií použitých rostlin. |
||