Když se spojí věda, zábava a spousta nadšení, vzniká nezapomenutelné odpoledne plné neuvěřitelných zážitků. Bylo tomu tak i 15. června během Hravého odpoledne, kdy se sešli naši zaměstnanci se svými rodinami v areálu FZU Na Slovance, v prostorách SOLID21. Pro naše kolegy a kolegyně bylo připraveno více než dvě desítky různých aktivit, které měly potěšit nejen děti, ale i jejich rodiče.
Ve snaze o udržitelnou a dekarbonizovanou budoucnost se klíčovými pilíři moderních energetických systémů staly obnovitelné zdroje energie. Solární fotovoltaika nabízí vizi světa poháněného ze 100 % elektřinou z obnovitelných zdrojů.
Ve středu 14. června odešel ve věku 70 let náš kamarád a spolupracovník RNDr. Miloš Lokajíček, CSc., dlouholetý pracovník Sekce fyziky elementárních částic Fyzikálního ústavu AV ČR. Miloš se podílel na téměř všech klíčových experimentech, kterých jsme se zúčastnili a výrazným způsobem do nich přispěl především v oblasti sběru a zpracování experimentálních dat.
Celý profesní život RNDr. Zdeňka Šimši, CSc. je spojen s Fyzikálním ústavem (původním jménem Ústav technické fyziky ČSAV), kam po ukončení Matematicko-fyzikální fakulty UK nastoupil v roce 1960. V tehdejším oddělení feritů se věnoval experimentálnímu výzkumu strukturních, elektrických a magnetických vlastností magnetických oxidů. Významně tak přispěl k lepšímu pochopení vlastností magnetických látek, zvláště feritů a granátů. Rozvinul také metodiku studia optických a magnetooptických vlastností vrstev, vhodných pro magnetooptický záznam informací.
Už od počátku civilizace mohli lidé zkoumat vesmírná tělesa jen pomocí pozorování. Dnes však prostřednictvím laserů můžeme vesmírné objekty simulovat přímo v pozemských laboratořích. Silné lasery dokáží napodobit podmínky v jádrech velkých planet, zažehnout počátky termojaderné fúze, která pohání hvězdy, a pomocí chemických reakcí umíme připravit struktury podobné mlhovinám. Díky tomu si vědci mohou na procesy, které mnohdy probíhají tisíce světelných let od nás, prakticky sáhnout, proměřit je a lépe jim porozumět.
Rok 1963 byl pro československou fyziku a techniku v oblasti kvantových generátorů světla (laserů) takový annus mirabilis. Během asi půl roku byly úspěšně demonstrovány lasery všech hlavních typů: pevnolátkové s neodymovým sklem (FÚ ČSAV) a rubínem (VÚ MNO), polovodičový injekční laser na bázi GaAs (ÚFPL ČSAV) a plynový He-Ne laser (ÚPT ČSAV). Tento článek se pokouší zrekonstruovat okolnosti vzniku prvního z těchto laserů, který vyslal paprsek koherentního světla 9. dubna 1963 ve Fyzikálním ústavu ČSAV v Praze díky úsilí Dr. Karla Pátka (1927–1967).
Renomovaný fyzik Luca Volpe nedávno přednášel ve FZU o nejnovějších objevech v oblasti jaderné fúze s lasery a souvisejících vědních oborech. Přednáška s názvem Od nedávného průlomu v centru NIF (National Ignition Facility neboli Národním zážehovém zařízení) k nové evropské cestě pro jadernou fúzi s laserem v EU se týkala dvou hlavních témat.
Vyvinout nové senzory pro průmyslové aplikace využitelné především v oblastech vodohospodářství, slévárenství a materiálového inženýrství, to jsou cíle dalšího projektu NCK MATCA s názvem Senzorika pro 21. století.
