Krátce po objevení prvních prací o zužování pásů pevných vzorků rotací pod magickým úhlem jsme se touto problematikou začali také zabývat. Bylo to dáno tím, že naším hlavním úkolem bylo studium struktur polymerů a převádění polymerů do roztoků nebylo zrovna (u některých polymerů) příjemnou záležitostí. K tomuto účelu jsme potřebovali turbínky, které by se daly natočit do magického úhlu. První reálně se točící kyveta rotovala kolem tenkého drátu. Vlastní kyveta byla zplexiskla. Do těla kyvety byly vyfrézovány lopatky. Naše měření mohlo být prováděno pouze na protonech. Všechny dosavadní práce o šikmých rotacích vycházely z měření anorganických látek a teoreticky vzdělaní fyzici nám dokazovali, že na protonech se žádný efekt nemůže objevit poněvadž šířka pásů pevných protonů obsahujících systémů je příliš veliká, takže se nic neprojeví. U systémů jejichž signál byl již užší pak se předpokládalo, že vnitřní pohyb je tak veliký, že makroskopická rotace se neprojeví. Na kyvetě umístěné na drátě jsme uviděli, že makroskopická rotace se na plexiskle projeví. S těmito představami jsem jel do Anglie, kde jsem byl týden v Norwichi (tam se věnovali studiu konformačních forem polymerů a jejich nízkomolekulárních modelů, což bylo v té době hlavní náplní naší práce) a na dva dny jsem se stavil u Prof. Andrewa v Nottinghemu. Tam jsem si prohlédl jeho systém na rotaci (se spodním náhonem) a prodiskutoval jsem s ním prakticky všechny otázky spojené s tehdejším využíváním rotace pod magickým úhlem, které se tehdy nabízely. Byl také přesvědčen, že u protonů to nepůjde. Moje specifická angličtina se mu zřejmě tak zalíbila, že jsem s ním a jeho manželkou strávil i večer. Ta byla asi ráda, když musela poslouchat, že to nemůže jít. Před rozloučením Prof. Andrew změknul a doporučoval mně abych to zkusil. Uvěřil mému tvrzení, že jediným úkolem teoretiků je vždy vyložit proč experiment vyšel tak jak vyšel, a že dobrý teoretik si najde vždy vysvětlení toho, že to co vyšlo je zrovna správně. Přátelství, které jsme u višňovky uzavřeli, přetrvalo i období, ve kterém jsem se mnohá léta neviděli.
      Doma jsem spolu s vedoucím dílen Ing. Babkou, našim elektronikem Ing. Růžičkou a pracovníkem dílen panem Grutorádem, během sedmi měsíců postavili zařízení, na kterém bylo možno měřit rotaci pod magickým úhlem na protonech. Toto zařízení jsme v krátké době upravili i na měření za proměnných teplot. Toto zařízení se podobá zařízení, které se dodává k měření pevného stavu firmou Bruker ještě nyní. Zařízení bylo provozu schopné díky znalostem o materiálech, které mněl Ing. Růžička a hlavně díky tomu, že byl velkým sběratelem a materiály, které jsme normálně nemohli sehnat se vždy našly v jeho garáži a díky pečlivé a přesné práci mého pozdějšího spolupracovníka pana Raka.
   Byly i značné chyby. Dlouho jsme toto zařízení nepatentovali a když na nátlak prof.Wichterleho k patentování došlo tak patent platil jen v ČSSR.