 |
Skupina vodní režim
Vodní bilance porostu – může být negativní, vyrovnaná, pozitivní nebo vysoce pozitivní podle toho jakou měrou převažují vstupy nad výstupy vody z/do porostu; vstupem vody může být přítok (povrchový či podpovrchový), hlavními vstupy vody do porostu jsou však srážky (vertikální), v horských oblastech s vysokou vlhkostí vzduchu i horizontální; výstupem je odtok (povrchový či podpovrchový) a výpar (evapotranspirace), největší podíl na celkovém výparu vody z lesního porostu má transpirace; například v případě smrkového porostu je velká část srážek (asi 30%) zachycena na povrchu listoví a znovu vypařena zpět do atmosféry – tzv. intercepce (skropné množství vody), část vody stéká po kmeni k půdě (asi 1-2%) a zbytek srážek propadne korunovou vrstvou až na povrch půdy, kde malé množství povrchově odteče (do 1%) a zbytek se vsákne do půdy (zvýší její vlhkost, podpovrchově odteče nebo se akumuluje ve větších hloubkách), vodu z půdního prostředí pak využijí rostliny k transpiraci (asi 60% z dopadajících srážek).
Zjednodušená rovnice vodní bilance:
srážky + přítok  intercepce + evaporace (výpar) + transpirace + odtok
|
|
|
|
|
Měření srážek nad porostem (v kruhu nahoře) a na volné ploše. Zleva klasický srážkoměr (ČHMÚ), sběrná nádoba, sněhoměrná tyč (pro měření výšky sněhové pokrývky), sběrná nádoba (ke stanovení chemického složení srážkové vody), sběrná nádoba, automatický srážkoměr (ENVITECH, AMET, ČR), malá sněhoměrná tyč, zachytávač horizontálních srážek a hydrometeorologická budka (ČHMÚ).
|
|
Transpirace – je fyziologický proces v němž je voda přijatá kořeny rostlinou vydána do atmosféry v plynné formě přes průduchové otvory, malá část vody může být rostlinou vypařena i přes pokožku (např. přes kůru, asi do 10%); jen malá část vody při tomto procesu v rostlině zůstane (asi 2%), orgány rostliny (např. list, dřevo) jsou však vodou značně nasyceny (asi 60% vlhkosti).
- transpirace umožňuje nejen transport živin z půdy ale hlavně rostlinu ochlazuje, účinnost využití zářivé energie v procesu fotosyntézy jako celku je kolem 1-5%, zbývajících 95-99% energie musí být odvedeno konvekcí v podobě tepla (zjevného) a výparem v podobě výparného tepla (latentního); výpar (tedy i transpirace) je funkcí parametrů atmosféry a tepelné bilance povrchu, hlavním hybatelem v tomto procesu je rozdíl vodních potenciálů (tedy síly jakou je voda vázána v daném prostředí – půda, rostlina, atmosféra).
- transpirace je měřitelná několika metodami: gazometrické tepelné bilance, tepelných pulsů, lyzimetry, aerodynamické, vířivé kovariance.
|
|
|
|
|
Systém - Sapflow Meter SF 300 (Greenspan Technology, Austrálie) pro měření transpirace monitorováním rychlosti transpiračního proudu metodou tepelných pulsů. Systém sestává z ústředny pro komunikaci s PC a záznam dat, zdroje energie, a dvou párů sond.
|
|
Metoda tepelných pulsů (HPV) – tato metoda měření transpirace (resp. rychlosti transpiračního proudu) lesních dřevin je založena na myšlence, že veškerá stromem vytranspirovaná voda projde jeho kmenem, čidlo sestává ze tří jehel zavrtaných do různých hloubek vodivé části běle zpravidla pod olistěnou částí koruny, horní a spodní jehla obsahuje senzor pro snímání teploty, prostřední jehla zahřívá (značkuje) vodu procházející kmenem, ústředna pak zaznamenává čas od vydání impulsu k zahřívání do doby vyrovnání teplot horní a spodní jehly, z takto získaných údajů a parametrů stromu jsme pomocí programu kvantifikovat rychlost transpirace, přepočet rychlosti transpirace z úrovně strom na úroveň porost lze provést přes:
- plochu povrchu půdy /velikost koruny/
- plochu povrchu listoví
- plochu vodivé části běle
- tloušťku kmene v 1.3m /výčetní kruhovou základnu/
|
|
|
Výdej vody mladého smrkového porostu v průběhu dvou vybraných dní stanovený metodou tepelných pulsů (SF 300) a vířivé kovariance (Edisol). Z porovnání je patrné (ozn. šipkami) dosycování buněk stromu vodou po její ztrátě v průběhu dne. |
|
)
)
)
)
)
