 |
| |
 |
 Ageismus |
| autor> Romana Benešová
(romana.benesova@soc.cas.cz ) |
| datum> 29.12.2010 |
| kategorie> hodnoty |
 |
Socioweb 01/2011, rubrika Témata
Klíčová slova: teorie, nerovnosti, soudržnost
Pojem ageismus (od slova age = věk) poprvé použil americký psychiatr a gerontolog Robert Butler (1969) koncem 60. let minulého století. Měl jím na mysli diskriminaci lidí pro jejich vyšší věk zejména v americkém zdravotnictví, potažmo pak v celé společnosti. Robert Butler, kterého od dětství vychovávali prarodiče, si všiml, že lidé automaticky očekávají od starších lidí charakteristiky jako je špatné zdraví či senilita a jednají s nimi proto nerovným způsobem. Reakcí byly výzkumy, které dokázaly, že senilita je projev nemoci a ne přirozená součást stáří nebo že vztah mezi špatným zdravím a stárnutím není rozhodně tak jednoduchý.
Za posledních 40 let se zájem o studium tohoto fenoménu znásobil a ageismus se postupně stává slovem stejně známým jako sexismus nebo rasismus.
I přesto neexistuje ustálená definice pojmu. Jednoduchá definice amerického sociologa Palmora říká, že ageismus je: „jakýkoli předsudek nebo diskriminace proti jedné věkové skupině nebo v její prospěch“ (Palmore 1990, str. 4). Novější, o trochu složitější, ale zároveň přesnější je pak česká definice Lucie Vidovićové:
„Ageismus je ideologie založená na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu, manifestované skrze proces systematické, symbolické i reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin na základě jejich chronologického věku a/nebo na jejich příslušnosti k určité kohortě/generaci.“ (Vidovićová 2008, str. 113)
Co všechno je ageismus
Podstatné aspekty pojmu ageismus, které je třeba zdůraznit, přestože se v definicích objevují, jsou zejména tyto:
- Ageismus je ideologie a přesvědčení. Jedním z jeho projevů je věková diskriminace. Například když zaměstnavatelé nechtějí přijímat starší pracovníky, protože věří, že jsou vzhledem k svému věku méně schopní. Diskriminace je ale až krajní, nejviditelnější podobou ageismu. Ageismus se vedle ní projevuje i sdílením stereotypních očekávání od druhých na základě jejich věku nebo přijímáním předsudků.
- Ageismus předpokládá kvalitativní nerovnost. Čili jde o přesvědčení, že jedna věková skupina je v něčem „lepší“ než druhá. Něco jiného je věkově diferencované jednání, které je motivováno uvědoměním si reálných odlišností jednotlivých životních fází.
- Ageismus nemá podobu pouze negativních, ale i pozitivních stereotypů a předsudků. Například projevy soucitu a přehnaného ochranitelství vůči členům určité věkové skupiny mohou v těchto lidech vyvolávat pocity méněcennosti či podřazenosti.
- Ageismus se neváže pouze k etapě stáří. Terčem ageismu mohou být ve stejné míře mladí jako senioři.
Ageismus v České republice na základě sociologického výzkumu
Problematikou ageismu se zabýval mezinárodní výzkum Europen Social Survey Round 4 (ESS4)[1], do kterého se v roce 2009 zapojilo několik evropských států včetně České republiky.
Z výzkumu ESS4 vyplývá, že ageismus je nejrozšířenějším typem diskriminace v České republice, protože je lidmi zažíván ve větším měřítku než diskriminace na základě pohlaví nebo etnické příslušnosti. Celkem 54 % Čechů starších 15 let v tomto výzkumu uvedlo, že v posledním roce alespoň jednou zažili, že s nimi někdo jednal nespravedlivě nebo vůči nim projevil předsudky na základě jejich věku.
Podobně můžeme najít projevy ageismu i při otázkách na stereotypy a předsudky vůči věkovým skupinám. Například 63 % dotázaných říká, že podle nich většina lidí považuje dvacátníky za schopné. Seniory starší 70 let však považuje za schopné jen třetina lidí. Další otázky zjišťovaly, jaké emoce podle respondentů vzbuzují v druhých mladí lidé a senioři. Ze čtyř zjišťovaných emocí, jimiž byly závist, obdiv, soucit a opovržení, se Češi nejvíce ztotožňovali s pocity soucitu vůči seniorům starším 70 let (uvedlo 55 % dotázaných). Mladí lidé nejsou optikou těchto předsudků nahlíženi v takové míře, nejvíce dotázaných souhlasilo s tím, že vůči dvacátníkům lidé pociťují závist (28 % dotázaných).
Celkově se pak polovina dotázaných (mezi nimi častěji starší lidé) shodla, že věkovou diskriminaci je v České republice možné považovat za dost závažný nebo velmi závažný problém.
Co s tím?
Pokud budeme, stejně jako polovina dotázaných ve výzkumu ESS4, považovat ageismus v Česku za problém, zbývá otázka, jak se s tímto problémem vyrovnat. Možností je několik. Většina doporučovaných způsobů mírnění ageismu na úrovni jednotlivců však zdůrazňuje nutnost většího porozumění napříč generacemi. Problémy by tedy mělo mírnit zejména udržování kontaktů s lidmi různého stáří, snaha pochopit specifika jednotlivých životních období, vnímání rozdílností lidí patřících ke stejné generaci a nepřeceňování významu věku coby číslovky v situacích, ve kterých je jeho role podružná.
Literatura:
Butler, R. N. 1969. „Age-ism: another form of bigotry.“ The Gerontologist, 9: 243 – 246.
Palmore, E. B. 1990. Ageism: Negative and Pozitive. New York: Springer Publishing Company, Inc.
Vidovićová, L. 2008. Stárnutí, věk a diskriminace – nové souvislosti. Brno: Masarykova univerzita.
[1] ESS Round 4: European Social Survey Round 4 Data (2008). Data file edition 1.0. Norwegian Social Science Data Services, Norsko– Datový archiv a distributor dat ESS.
Článek vychází z diplomové práce autorky „Ageismus jako střet věkových skupin“, obhájené na FSV UK. Text byl napsán s podporou Grantové agentury UK projektu č. 76310 „Ageismus jako střet generací – stereotypizace a autostereotypizace věkových skupin“ a grantu MŠMT č. LM2010012 „ESS – survey - Vytvoření českého uzlu pan-evropského projektu velké výzkumné infrastruktury European Social Survey“.
|
| |
|
|
 |
|
 |
