Lokalita, známá především jako rozsáhlé pohřebiště v zázemí Pražského hradu, byla zkoumána dr. Ivanem Borkovským ve letech 1934 – 1935. Výzkum náležel v té době k dosud nejrozsáhlejším záchranným akcím v městském prostředí. Borkovský na ploše 2568 m2 zaznamenal cca 600 hrobů, mezi nimi i jeden hrob žárový, datovaný do časně slovanského období. Další etapy pohřbívání je možné klást do průběhu raného a vrcholného středověku, část hrobů náleží i ranému novověku. Pohřbívání nebylo ale kontinuální, jak bylo původně předpokládáno. Jednotlivé etapy pohřbívání byly střídány intenzívním sídlením, jehož dokladem jsou mocné kulturní vrstvy, pohřbíváním silně porušené. Významnou etapu představuje sídlení středohradištního období (cca poslední třetina 9. stol.), zejména však horizont mladohradištní (10.-11. stol.) a poté osídlení přelomu raného a vrcholného středověku s doklady řemeslné aktivity. Hroby v početných - až osminásobných – superpozicích, porušují jednotlivé fáze sídlištního horizontu a vytvářejí tak komplikovanou nálezovou situaci, jejíž zpracování se autorovi výzkumu (†1979) nepodařilo dokončit. Výpovědní hodnota nálezové situace je samozřejmě závislá na užité metodě terénního výzkumu, poplatné své době, vyhodnocení je dnes navíc ještě ztíženo značným odstupem od doby výzkumu.
Celkový plán lokality byl vektorizován a georeferencován. Původní tabulkový záznam charakteristik hrobů, evidence movitých nálezů a jednotlivých forem dokumentace, vytvářené počátkem 90. let pro formát Dbase nahradila relační databáze v programu MS Access.
V prostředí GIS bude možné analyzovat nejen jednotlivé etapy pohřbívání, ale i určit jejich vztah k sídlištním aktivitám a stanovit rozsah osídlení, které tvoří významnou komponentu bezprostředního zázemí Pražského hradu, v jeho jednotlivých fázích.
Pro analýzu nálezové situace, která je provázená velkým množstvím dat, se zpracování s využitím GIS s možnou vazbou na rozsáhlé datové soubory (prostorové a stratigrafické údaje, hrobový inventář, údaje o inventáři zásypu) ukázalo jako jediné možné.
Výzkum probíhal i za velice nepříznivých klimatických podmínek. Snímek jižní části pohřebiště z listopadu 1934.
Praha – Hradčany. Situace výzkumu na Loretánském nám. v kontextu poloh s doklady raného středověku. Zaneseno do vrstevnicového plánu dnešního georeliéfu a doplněno výřezem se situací raně středověkého Pražského hradu a jeho okolí. Podle I. Boháčové a I. Herichové.
Snímek původní kresebné dokumentace dílčí části pohřebiště (situační skica).
Výsek z plánu pohřebiště zpracovaného v programu GM. Šipky označují nesrovnalosti mezi fotodokumentací a původním plánem. A – doklady dalších pohřbů, nezanesených do plánu, B – nálezy strusky (méně sytou barvou vyznačeny nálezy stratigraficky starší, než zobrazovaná situace).
Praha - Hradčany, trojrozměrný model současného terénu s vyznačením polohy výzkumu, Pražský hrad je zakreslen v současném rozsahu.